5B pátá neděle postní: Smrt pro život

Autor: Marino Gobbin - Překlad: Eva Liškutínová - Číslo: / ()

5. neděle postní „B“: Smrt pro život

Číst ● Mezi těmi, kdo přišli do Jeruzaléma jako poutníci, aby se o svátcích zúčastnili bohoslužeb, byli i někteří pohané. Ti přišli k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy, a prosili ho: „Pane, rádi bychom viděli Ježíše.“ Filip šel a řekl to Ondřejovi; Ondřej a Filip pak šli a pověděli to Ježíšovi. Ježíš jim na to řekl: „Přišla hodina, kdy Syn člověka bude oslaven… Jestliže pšeničné zrno … neodumře, zůstane samo… Kdo má svůj život rád, ztratí ho; kdo však svůj život na tomto světě nenávidí, uchová si ho pro život věčný. Jestliže mi kdo chce sloužit, ať mě následuje…bude i můj služebník... Nyní je moje duše rozechvěna. … Otče, oslav své jméno!“ Tu se ozval hlas z nebe: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“ Lidé, kteří tam stáli a uslyšeli to, říkali, že zahřmělo. Jiní říkali: „To k němu promluvil anděl.“ Ježíš jim na to řekl: „Ten hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám. Nyní nastává soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vypuzen. A já, až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny k sobě.“ …(Jan 12,20-33).

Znamení ● S obětními dary přinést i pecen chleba: který představuje chléb rozlámaný pro život světa.

Porozumět ● Někteří pohané: jsou to proselyté, kteří přišli na slavnost. Zastupují všechny národy ● Viděli: Pro Jana vidět znamená toužit po poznání a po víře ● Ondřej a Filip: jsou prostředníky církve a přivádí k poznání Krista ● Hodina: je „hodinou Ježíšovou“ ke splnění poslání přijatého od Otce ● Oslaven: pro Jana je vyjevením faktu, že Ježíš je Synem věčného Boha v lidském těle ● (Ne)odumře: Semeno musí zetlít, aby se stalo plodným a mohly vyrůst klasy ● Život: je to samotný život Boha ● Nenávidí: tím je řečeno být ochotni obětovat svůj život, darovat ho ● Následuje: na začátku je Pán Ježíš, pak jsme my ● Služebník: jestliže se chce stát někdo Ježíšovým učedníkem, musí přijat cestu kříže ● Rozechvěna: tento pocit je předehrou bitvy proti knížeti tohoto světa ● Oslav: dávám Ti svůj život, aby se stal místem, kde se ty zjevuješ druhým ● Hlas: je Otcův a zjevuje Ježíše, Syna Božího ● Nebe: slovo přichází od Boha pro nás ● Zahřmělo-anděl: jsou způsoby, jak se projevuje Bůh. ● Svět: je odsouzen Ježíšem a egoismem světa ● Vypuzen: zlo se setkalo se silou ještě větší: odpuštěním ● Potáhnu: vzkříšený Ježíš se stane silou, která přitáhne celé lidstvo k sobě.

Zamyslet se ● Svátek velikonoc je už blízko. Brzy budeme slavit Ježíšovo vítězství nad smrtí, ale předtím je poprava: Ježíš opravdu umře. Proč? K čemu je jeho smrt dobrá? Když zemědělec seje obilí, „pohřbí“ semínka v půdě. Každé semínko zetlí a umře, aby dalo život stonku, na kterém se ve svůj čas objeví nová semínka. Kdyby chtěl zemědělec uchovat semena v sýpkách, aby měl víc mouky, neměl by semena k setí a na příští rok by neměl úrodu. Ježíš si neuchová život, ale daruje ho. Přijímá tento boj kvůli nám. Když umírá, říká tím, že láska je ze všeho nejsilnější. Ale Ježíš zvítězí nad smrtí, aby se stal cestou života pro všechny lidí, kteří v něho uvěří.

Vyprávět ● Dítě vyprávělo babičce, že se mu nic nedařilo: problémy ve škole, s otcem a matkou, nemoci… Babička zatím připravovala buchtu. Vyslechla ho a zeptala se: „Chceš svačit?“ „Samozřejmě“ odpoví dítě. „Vezmi si trochu oleje na vaření“. „Hm, to není ale dobré“ řeklo dítě. „Co bys tak řekl na dvě syrová vajíčka?“ Přešla mě úplně chuť, babi.“ „Chtěl by sis vzít trochu mouky nebo kvasnic?“ „Babi, ty ses zbláznila, z toho se nedá nic jíst.“ Babička odpoví: „Všechny tyto ingredience se zdají nejedlé, když je vidíš každou zvlášť. Ale až je dáš dohromady podle receptu, vyjde ti z toho výborná buchta!“

Námět na aktivitu s dětmi ● Vyjdeme z příběhu o buchtě. Máme předem připraven rozstříhaný kruh z papíru na jednotlivé výseče (jako, když krájíme kulatý koláč). Na každém papíru je na jedné straně napsána (nebo nakreslena) jedna ingredience, která je potřeba na pečení buchty (olej, mouka, vajíčka, kvasnice). Na druhé straně je nakreslena část koláče (můžeme to rozlišit jen barevně – žlutá – tvaroh, hnědá – povidla, fialová – švestky, černé tečky – mák, červená – marmeláda). Každému dítěti dáme jednu tuto část. Dítě popíše ostatním co má napsáno (nakresleno) na papíru, k čemu to slouží, co z toho lze udělat. Nakonec se zeptáme, zda-li by nám to chutnalo samotné – tak jako v příběhu. Poté děti společně složí jednotlivé části v celek, vznikne jim kruh a po otočení celého obrazu vznikne koláč.

Pak připravíme ještě jeden stejně rozstříhaný kruh. Jedna strana je prázdná, druha strana je celá žlutá. Na prázdnou část děti napíší (nakreslí) nějakou svou těžkost či nezdar, něco co se jim někdy nepodařilo nebo co jim dělalo (dělá) starosti. Opět své části společně spojí v jeden celek (kruh) a společně si povídáme o těch našich nezdarech, o tom jak se někdy tyto těžkosti sejdou v jeden den, jak máme pocit, že se nám nic nedaří naše nálada je na bodu mrazu a vypadá to, že na co sáhneme to se pokazí. Otočíme společně s dětmi kruh a vznikne nám kruh, který je celý žlutý. Nyní se můžeme dětí ptát, co jim to připomíná (světlo, slunce, svíce) a že někdy i vše zlé může vést k něčemu dobrému, že se můžeme v těžkých chvílích obracet ke světlu, kterým pro nás je Bůh. Toto světlo může ozářit naše temné dny. Já jsem světlo světa. Tak jako tma nemůže přemoci světlo, nemůže ani smrt ovládnout můj život.

Zdroj: Dossier Catechista, marzo 2012, s. 60. Zpracováno redakcí revue Cesty katecheze, březen 2012.

Ke stažení: 05postniB.jpg, 1 MB