Cesty katecheze - časopis pro katechetiku a náboženskou pedagogiku

Hlavní menu:

B Změň to ty

Autor: Redakce a spolupracovníci - Číslo: 2012/3 (Praktická příloha (volná příloha časopisu))

Východiskem k námětům uvedeným v této části by mohl být odkaz encykliky Caritas in veritate papeže Benedikta XVI.: Láska je nezměrnou silou, kterou člověk dokáže přemoci sám sebe a své úzce osobní cíle a zasadit se o pokoj a dobro pro všechny. Pravda či její poznání v osobním slova smyslu znamená přijetí plánu, který s námi Bůh má. Uskutečňování takto pochopené pravdy a nasazení sil lásky v její prospěch je pravou cestou rozvoje člověka.

Jako inspiraci k výběru témat pro mladé lidi ve věku 13–19 let jsme použili publikaci Změň to ty. Její autor Zach Hunter, americký teenager, ji věnoval těm, kdo touží být svobodní, a těm, kdo se snaží pomoci jim k pravé svobodě Božích dětí. Zabývá se nejen konkrétními celosvětovými problémy, ale dotýká se i našich osobních postojů, víry, odvahy či obětavosti.

„To, že jsme mladí, neznamená, že na našich názorech nezáleží, nebo že nemůžeme mít žádný vliv. Bible říká:,Už na chlapci se z jeho způsobů pozná, zda bude v jednání ryzí a přímý.‘ (Přísloví 20,11) To znamená, že nás lidé nemohou jen tak přejít jenom proto, že jsme mladí. Nemůžeme sedět a čekat, že za nás všechno udělají ti starší.“ (s. 22)

Autor uvádí příběhy statečných mužů a žen z historie i ze současnosti, kteří se postavili novodobému otroctví. Možná nás a hlavně mladé lidi napadne myšlenka: Jak já osobně mohu v tak velkém a celosvětovém problému a navíc v mém věku pomoci?

„Jestli si myslíš, že Bůh musí počkat na někdy, aby mohl využít tvé pomoci, jsi na omylu... Můžeš být jeho svědkem tam, kde máš vliv. Můžeš se ve škole postavit za ty, se kterými se špatně zachází, nebo zůstat zticha, když jsi v pokušení pronést něco posměšného nebo něco, co druhému ublíží. Můžeš se spřátelit se spolužáky, kteří zrovna procházejí těžkým obdobím. Když jsi oblíbený, nezačneš být povýšený a nebudeš si vytvářet skupinu nohsledů. Můžeš být dobrým svědkem svým charakterem a pevnými zásadami například tím, že se rozhodneš vyhýbat se sexu a návykovým látkám. K vlastnostem dobrého svědka patří zdravý úsudek (vědět, kde jsou hranice), moudrost (umět uplatnit biblickou pravdu v každodenních situacích), zdravá sebedůvěra (ne drzost a domýšlivost) a rozhodnost (trvat na správných věcech).“ (s. 50)

Každá kapitola této knihy končí několika otázkami k zamyšlení či k diskusi. Tím se kniha může stát i jakýmsi průvodcem pro společenství mladých lidí, kteří se pravidelně setkávají. Naleznete zde tato témata: inspirace, vliv, komunita, odvaha, schopnost vést, soucit, vytrvalost, obětavost, překonávání těžkostí, pevný postoj, nadšení.

Zdroj: HUNTER, Zach. Změň to ty. Praha: Samuel, 2009.

V níže uvedených námětech používáme tato označení rolí: lektorem je zde myšlen kněz, katecheta, učitel či jiný moderátor skupiny. Účastníkem je myšlen žák (při použití ve škole) nebo účastník katecheze.

Námět č. 1: DICK a RICK

Příklad použití modelu HED
(podle článku v časopise na s. 16–19).

Scénář je určen pro katechezi mladých lidí. První část je možné využít i ve škole. Úvodní příběh navozuje téma solidarity, obětavosti apod.
Scénář:

  1. Motivační příběh a analýza situace: přečtěte příběh o otci Dickovi a synovi Rickovi (viz níže). Úkolem každého účastníka je přiřadit příběhu jednoslovný název, který bude vyjadřovat jeho hlavní téma – lze sepsat na tabuli nebo na papír. (Pozn.: Analýzu lze provést i jinak než jen jednoslovným názvem. Je to jedna z možností.)
  2. Formulace otázek: účastníci se snaží formulovat morální otázky, které je k příběhu napadají a které zároveň souvisí s jejich osobní situací.
  3. Položení základní otázky: lektor vybere klíčovou otázku, napíše ji na tabuli a seznámí účastníky s několika hypotézami, které budou předmětem dalšího zkoumání. Hypotézy mohou navrhovat i sami účastníci, aby si sami uvědomili, co ještě nevědí, a zároveň vytušili, jakým směrem se mohou vydat při svém hledání.
  4. Studium pramenů a diskuse ve skupinách: účastníky rozdělíme do skupin se dvěma až čtyřmi členy. Každá skupina dostane jeden pramen z níže uvedené nabídky, ve kterém má hledat odpovědi na položenou otázku. Jako prameny použijeme v tomto případě vybrané biblické texty, úryvky z posledních dvou encyklik papeže Benedikta XVI. a z legendy o sv. Anežce České.
  5. Nalezení cenných indicií: formulace odpovědi na základní otázku s přihlédnutím ke studovanému prameni a zkušenostem účastníků (výstup z každé skupiny).
  6. Konfrontace odpovědí: zástupce každé skupiny představí a okomentuje odpověď na základní otázku. Všichni účastníci pozorně naslouchají předkládaným řešením.
  7. Vypracování odpovědi: každý účastník si vypracuje svoji osobní odpověď na základní otázku, ke které na základě společného zkoumání dospěl, a zapíše si ji do svých poznámek.
  8. Závěrečná interpretace: pod vedením lektora si všichni zopakují cestu, kterou prošli od tázání až po nalezení odpovědi. Zkontrolují, zda skutečně odpověděli na základní otázku, a uvažují, jak může nalezená odpověď konkrétně ovlivnit jejich současný život. Může navázat vhodná zážitková aktivita, která by byla jistým oceněním jejich dosavadního nelehkého úsilí a zároveň i kreativním prostorem pro praktické ověření správnosti jejich závěrů.

Pro katechezi: Na předchozí postup doporučujeme navázat společnou modlitbou:

  • chvíle ticha na osobní zamyšlení
  • vzkaz synovi či otci / formulace svědectví / poselství či výzva pro mne / rozhodnutí pro nějakou aktivitu apod.
  • modlitba

Pomůcky:

Příběh (k bodu 1): Nedávno jsem četl o týmu složeném z otce a syna. Běhají spolu maratony, závodí v triatlonu a jednou dokonce urazili pěšky 3735 mil napříč Spojenými státy. Jsou známí jako Tým Hoyt – táta se jmenuje Dick Hoyt a jeho syn Rick. A mimochodem, Rick nedokáže chodit ani mluvit. Během porodu se mu pupeční šňůra omotala kolem krku a zabránila přívodu kyslíku do mozku. Lékaři Dickovi a jeho ženě řekli, že jejich syn už bude napořád žít jen jako „živá mrtvola“. Rickovi rodiče se ale ze všech sil snažili, aby měl Rick normální život, který většina z nás považuje za samozřejmost. Pro Ricka byly nemožné i věci, které většina z nás dělá nerada, jako je třeba venčení psa. Jeho rodičům se podařilo dostat ho do normální základní školy. Bylo to možné díky počítači, který Rick ovládá nepatrnými pohyby hlavy. Prostřednictvím tohoto počítače může přenášet myšlenky a emoce na obrazovku. (Rick je mimochodem velký hokejový fanoušek, a tak jeho první slova byla: „Do toho!“)

Když bylo Rickovi patnáct, poprosil tátu, aby se s ním zúčastnil dobročinného běhu na pět mil, jehož výtěžek šel na místního sportovce, který po úrazu ochrnul. Dick nebyl žádný běžec – nikdy v životě vlastně nesportoval, ale souhlasil, že Ricka poveze celý závod na invalidním vozíku.

Od té doby se tým otce a syna zúčastnil více než devíti set sportovních akcí! Patřil k nim běh na deset kilometrů, půlmaratony, maratony i triatlon. Když spolu závodí v Ironman triatlonu na Havaji, který začíná čtyřkilometrovým plaváním v oceánu, uloží Dick Ricka do člunu a táhne ho na laně, které má uvázané kolem pasu. Pak vyleze z vody, přenese Ricka na start cyklistického závodu na sto osmdesát kilometrů, při kterém Rick sedí před tátou na speciálně vyrobeném sedadle. Když spolu dokončí tuto část závodu, Dick Ricka přemístí do lehkého invalidního vozíku a ten před sebou tlačí po celý maraton, tedy 42,2 km. Nejlepší čas, kterého v této disciplíně dosáhli, je třináct hodin, čtyřicet tři minut a třicet sedm vteřin. Nechápu, jak to někdo může dokázat a nevypustit při tom duši.

Klíčovou otázku a hypotetickou odpověď určuje lektor podle znalosti své skupiny a podle jejích reakcí v bodě 1. K orientaci mohou posloužit některé otázky „posbírané“ z internetu:

  • Platí přísloví „Každý dobrý skutek má být po zásluze potrestán“?
  • Jaká je hranice mezi obětavostí a zneužíváním dobré vůle?
  • Jak reagovat na obětavost vynucovanou manipulativním způsobem?
  • Je obětavosti schopen každý člověk a lze ji považovat za povinnost?

Prameny k bodu 4:

  • Biblické texty: např. Mt 5,1–2; Mt 5,13–16; Mt 5,41–42; Ga 4,4–5; 1 P 2,21–24; 1 P 4,13–14 a další.
  • Encyklika Caritas in veritate: výběr ze čl. 1, 6 (Láska přesahuje spravedlnost, protože milovat znamená dávat, nabízet druhému ze svého…), 53 (Jeden z nejhorších druhů chudoby, kterou člověk může zakoušet, je samota…).
  • Z legendy o sv. Anežce České: viz příloha 1203-PP-B.
  • Jiné: např. článek „Pomoc druhým – jak poznat hranice?“ (viz rubrika Otázky a odpovědi na www.vira.cz).
Materiály k realizaci tématu viz příloha ke stažení.

2. téma: SCHOPNOST VÉST

Církev je společenstvím křesťanů, kterému byla od počátku vlastní hierarchická struktura. Za každou oblast její služby zodpovídá konkrétní osoba, ať už biskup, kněz nebo tzv. laik. Zodpovídá se Bohu, svému nadřízenému i celé církvi. Můžeme si položit několik otázek: Je každý schopen vést druhé lidi nebo realizaci nějakého díla? Má k tomu odvahu? Lze se vedení učit? Kdy k tomu nastane ten správný okamžik?

Zach Hunter zařazuje toto téma pro mladé lidi, aby se nebáli zodpovědnosti za vedení druhých. Za důležité považuje vedení vlastním příkladem. Za biblické motto k tomuto tématu vybral vzkaz sv. Pavla v 1. listě Timotejovi: „Nikdo ať tebou nepohrdá proto, že jsi mladý; ale těm, kdo věří, buď vzorem v řeči, v chování, v lásce, ve víře, v čistotě.“ (1 Tm, 4,12)

Jiné využití tématu se nabízí v souvislosti s realizací dobrého nápadu, který vznikne např. ve společenství mládeže. Styl „všichni dělají všechno“ se v praxi příliš neosvědčuje (nikdo pak za nic neodpovídá). Proto je zpravidla nutné rozdělit si role, a tedy i úkol vedení. Společenství pak realizuje přijatý úkol buď jako „skupina“, nebo jako „tým“. Pro skupinu je důležité rozdělení rolí. Cílem každého člena je zvládnout roli tak, aby splnil svůj úkol. Oproti tomu členové týmu sdílejí hodnoty (co je důležité a co ne) a každý člen týmu ví, proč je to důležité (sdílená přesvědčení). Sdílejí se též kritéria (co je správné a co ne).

Při vedení skupiny i týmu se mohou uplatnit různé styly: autoritativní styl (vedoucí má moc a rozhoduje; jednosměrná komunikace); demokratický styl (vedoucí si ponechává odpovědnost v konečných rozhodnutích, členové týmu se podílejí na průběžném rozhodování, obousměrná komunikace) nebo „Laissez-faire“ (vedoucí dává práci volný průběh; skupina řeší rozdělení a postup práce sama).

Návrh programu katechetického setkání: účastníci se budou postupně zabývat níže navrženým způsobem těmito skupinami otázek:

  1. Co je to styl vedení? Jaké mám s vedením zkušenosti a jaké mi nejvíce vyhovuje? Jaké místo má vedení v církvi?
  2. Jaké vlastnosti dělají z člověka dobrého vedoucího? Jaké své vlastnosti můžeš nabídnout Bohu pro nějaké vedení?
  3. Měl(a) jsi někdy pocit, že tě Bůh vybízí, abys něco dělal(a), ale ty ses bál(a), že selžeš nebo že by druzí tvoje vedení nepřijali? Jak ti v tom může pomoci příklad jiného člověka nebo druzí lidé?
  4. Jak se stává ze skupiny lidí „tým“, který sdílí společné hodnoty, přesvědčení a kritéria?

Provedení:
ad 1) Motivační hra na různé způsoby vedení: Účastníci se rozdělí do dvojic. Jeden z dvojice má zavřené oči, druhý ho vede. Vzájemně se provedou po prostoru místnosti. Začínáme od nejjednoduššího způsobu vedení a postupujeme ke složitějším. Účastníci se ve dvojicích vystřídají tak, aby si každý zakusil pocit být veden, a to všemi způsoby:

1. způsob – vedeme druhého za obě ruce;
2. způsob – vedeme druhého za konečky prstů;
3. způsob – vedeme druhého pomocí nitě, kterou každý z dvojice drží za její konec (čím delší niť, tím složitější vedení);
4. způsob – vedeme druhého hlasem (mezi dvojicí není žádný tělesný kontakt, ani přes předmět; ten, kdo má zavřené oči, postupuje veden pouze hlasem toho druhého).

Následuje diskuse o pocitech, které účastníci měli při jednotlivých způsobech vedení. Který z nich byl lepší, bezpečnější, příjemnější? Jaké má kdo zkušenosti s vedením? Moderátor seznámí účastníky s možnými styly vedení. Diskutujte o jejich výhodách a nevýhodách.

ad 2) Seznamte se s příběhem krále Davida, který se s pomocí Boží vypracoval z pastevce na nejslavnějšího krále Izraele.

Každý účastník vypíše tři vlastnosti, které na Davidovi oceňuje, a vedle tři své vlastnosti, které by chtěl nabídnout Bohu pro vedení.
Napište všechny Davidovy vlastnosti na společný papír nebo tabuli a použijte metodu DDB k sestavení žebříčku důležitosti (viz níže).
Každý účastník porovná výsledný žebříček se svými vlastnostmi.
Diskutujte společně o tom, zda může vést skupinu každý člověk. Moderátor diskusi usměrňuje, aby došla k poznání, že každý může vést druhé vlastním příkladem.

DDB (distributivně delegativní bodování): Každý účastník má k dispozici 100 bodů, které může rozdělit mezi navrhované vlastnosti. Část svých bodů může předat jinému účastníkovi, pokud je sám nechce využít.

ad 3) Ztišení, vlastní zamyšlení nad otázkami.

ad 4) Účastníci katecheze se domluví na realizaci nějakého společného projektu (ve farnosti, pro školu, pro potřebné lidi apod.), který je všem dobře známý, např. Tříkrálové sbírky. K diskusi použijte metodu „couvání problémem“: nejprve všichni účastníci vymýšlejí, co vše lze udělat „špatně“ (jak nejhůře by mohla akce dopadnout). Ve druhé části hledají konkrétní způsoby, jak situaci pozitivně řešit, aby se akce vydařila. Na závěr formulují: o co všem jde (jakou „hodnotu“ má akce přinést); proč by se to mělo vydařit a co je pro úspěšnou realizaci nejdůležitější (kritéria).

Ke stažení: 1203-PP-B Dick a Rick (uplatnění metody HED) / připravuje se

1203-PP-B  Dick a Rick (uplatnění metody HED) / připravuje se

Metoda HED, tj. Hermeneutická existenciální didaktika, je popsána v časopise v článku "Morální výchova dospívajících v podmínkách současné společnosti". Scénář aktivity najdete v Praktické příloze na s. 4 a 5. Tato složka obsahuje pomůcky k realizaci scénáře.


© Redakční systém: Webdesignum 2009 - 2011