Stvoření - návrh praktické práce s Biblí

Autor: Petr Chalupa - Číslo: 2009/2 (Vypravovali, jak ho poznali)

V rajské zahradě Gn 2,4b-25
Takzvaná druhá zpráva o stvoření v První knize Mojžíšově (Gn 2,4b–25) může být pro čtenáře mimo jiné výzvou k tvořivosti, jíž se člověk jako tvor podobá svému Stvořiteli. V souvislosti s tématem 2. čísla Cest katecheze je důležité, abychom si uvědomili, že Bůh nejen svět stvořil, ale stále je v něm přítomen a lidem svěřuje dotváření svého díla.
Následující scénář praktické práce s Biblí počítá s využitím názorných pomůcek. V případě, že okolnosti neumožňují takový postup, lze pracovat i bez rekvizit – s důrazem na práci s textem (s papírem a tužkou v ruce) – konkrétně např. střídáním společné a individuální práce.
Následující tabulka je skicou praktické práce s Biblí (Gn 2,4b–25), která je rozdělena do tří částí. V pravém sloupci je uveden metodický postup, v levém obsah jednotlivých metodických kroků.

Obsah	Metoda
1. část – přiblížení k tématu
Než se budeme věnovat biblickému pojetí ráje, pokusíme se uvědomit si vlastní představy o něm. Procvičení imaginace Kameny nám mohou připomínat dávné časy, protože nepodléhají tak snadno zkáze Impulsy Oživujeme své představy a obrazy o rajské zahradě; na krajinu se díváme z ptačí perspektivy, potom zblízka, vnímáme detaily; jak dopadá světlo na kameny a rostliny, mnohotvárnost života (rostliny, zvířata a lidé), vůně, chuť… Usadíme se na pěkném místě, abychom dokázali intenzivněji vnímat okolí. Pozorujeme zblízka nějaký předmět nebo něco živého. Rozloučíme se s místem, ohlédneme se za krajinou a pak se od ní odloučíme; jsme znovu v místnosti a s kamenem v ruce, který připomíná rajskou zahradu.	Pomůcky: větvičky, květiny, skleněné perly, mušle, semínka… různobarevné látky, papíry, tužky… pro každého kámen o velikosti zaťaté pěsti Každý účastník si vybere z košíku jeden kámen. Se zavřenýma očima se dotýká kamene a vyvolává své představy o ráji. Moderátor nabízí impulsy (z levého sloupce). Účastníky vyzveme, aby z připravených materiálů a kamene vytvořili kousek ráje, který se jim v představách o ráji zdál důležitý. Jednotlivé „ráje“ sestavujeme do kruhu, střed zůstává zatím volný. Nato řeknou účastníci ve dvou větách, co je podstatné v jejich představě o ráji.
2. část – práce s textem
Charakter textu Gn 2,4b–25 Druhé vyprávění o stvoření není tak známé jako první, kněžský text vycházející ze sedmi dnů. Při pozorné četbě se objevují nesrovnalosti: funkce stromu poznání i stromu života; ohlášený trest smrti, k níž však nedochází; pasáž o řekách, která přeruší vyprávění. Text o stvoření, který je starší než kněžský text, vznikl pravděpodobně v pozdní době královské.	Pomůcky: figurka z vypálené hlíny nebo biblické postavičky, různobarevné látky Účastníci čtou text po úryvcích. Jednotlivé prvky se znázorňují pomocí materiálů. Zároveň se na list velkého formátu zachycuje členění jednotlivých prvků celého vyprávěni.
Před stvořením – verše 4b–6 „… ještě nebylo polní křoví… žádná polní tráva… nebyl člověk…“ Z výčtu negací vysvítá vypravěčův svět jako svět rolníka. Stav před stvořením je popisován jako neobyvatelná poušť bez vegetace. Hebrejský výraz, překládaný jako „záplava“, pomýšlí zřejmě na spodní vody.	Účastníci hledají znaky, které jsou pro začátek vyprávění o stvoření charakteristické – zvolená slova – autorovy představy Položí na zem hnědou látku jako symbol země. Záplavu znázorní modrou látkou.
Stvoření člověka – v. 7 Na rozdíl od známého kněžského vyprávění o stvoření, v němž je člověk stvořen teprve na závěr, ve starším textu je vše vytvářeno pro člověka. Je prvním stvořením. Autora zajímá především postavení a úloha člověka ve světě. V následujícím textu je vše zpodobeno ve vztahu k člověku. Podstatný rys člověka je znázorněn obrazně: Podobně jako hrnčíř hněte Hospodin Bůh člověka (hebr. adam) ze země (hebr. adama). „Dech života“, který dostává člověk jako jediná z živých bytostí, svědčí o zvláštnosti člověka a o jeho blízkosti vůči Bohu.	Na hnědou látku postavíme figurku z vypálené hlíny nebo biblickou postavičku.
Životní prostor člověka – v. 8 Eden je i podle jiných starozákonních textů Boží zahrada s bujně rostoucími stromy (srov. Iz 51,3; Ez 28,13; 31,9.16.18). V hebrejštině znamená slovo „eden“ slast. Ráj je tedy symbolem plnosti života a Boží péče. Ohrazená zahrada poskytuje zároveň bezpečí. Strom poznání dobrého zlého je umístěn uprostřed zahrady. Je jejím středem. Můžeme se tázat: Co znamená střed? Co máme uprostřed? Vyprávění o ráji není historickou zprávou, ale chce zdůraznit to, co je podstatné.	Účastníci vytvářejí ohradu zahrady z větviček aj. Ty znázorňují plnost života v zahradě s květinami a ovocem. Doprostřed postavíme vázu s dvěmi větvičkami („strom života“ a „strom poznání“) V rozhovoru se zaměříme tematicky: – Co je střed? – Co u mne zaujímá střed? –Co je středem světa, středem našeho života? – Co bych u sebe nazval středem?
Čtyři řeky – Gn 2,10–14 Počet čtyři symbolizuje čtyři světové strany. Řeka zastupuje bohatství vody a zaručuje plodnost zahrady. Poslední dvě řeky dokážeme identifikovat jako Eufrat a Tigris, dvě předcházející však nelze zeměpisně určit. Chavilou se míní Arábie.	Účastníci znázorní modrými látkami čtyři řeky, tekoucí do čtyř světových stran.
Úloha člověka – Gn 2,15 Lidský život není sladkým nicneděláním, ale tvořivou činností. K podstatě člověka patří nejen obdarování, ale také úkol. Má darovaný svět obdělávat a chránit. Zde znovu prosvítá povědomí rolníka. Prostor, který Bůh vytvořil pro člověka, je člověku svěřený, aby jej přetvářel a uchovával.	Účastníci uvažují, jak symbolicky vyjádřit obdělávání a ochranu. (např. pomocí pásů/čar, které vycházejí od člověka a směřují do krajiny).
Přikázání – Gn 2,16n. Tento úkol je spojen s přikázáním, popř. s vnitřním omezením, které je pojítkem s následujícím pádem do hříchu. Člověku jsou jako potrava dány k dispozici všechny stromy (je vegetarián). Zároveň je však varován, aby nedisponoval se stromem poznání uprostřed zahrady. Uprostřed se nachází něco, co je vyňato z jeho užívání. Jestliže by to nerespektoval, bude to mít ničivé následky – smrt. Člověk tedy ničí sám sebe, když chce disponovat se vším a své potřeby učiní středem, kolem něhož se vše točí. Jestliže to udělá, ztrácí vztah k Stvořiteli, který je nedisponovatelným středem života. Tento střed, z něhož vychází život, se mu pak stává omezením, proti němuž bojuje. Víme však, jak nebezpečné může být, když nedbáme na meze svého života, těla, duševních schopností (jídlo, spánek…). Poznání dobrého a zlého není míněno ve smyslu morálním, ale pomýšlí konkrétně na to, co život podporuje, nebo co mu škodí.	Společně přemýšlíme, jak znázornit zákaz (např. omotat strom zářivou látkou).
Společnost pro člověka – Gn 2,18–25 Člověk je ze své podstaty společenskou bytostí, potřebuje „pomoc“, která je chápána jako partnerka, nikoli jako služka. Stvoření zvířat je prvek zpomalující vyprávění. První krok nevede k  úspěchu. Člověk má blíž ke zvířatům než k rostlinám. Pojmenování znamená, že zařazuje zvířata do svého světa, poznává jejich podstatu a navazuje s nimi vztah. Zvířata i člověk jsou stvoření ze země. Zároveň je zde zřetelný odstup: „pro člověka se nenašla pomoc, která by byla jeho protějškem“. Teprve stvořením ženy získává člověk jemu odpovídající protějšek. Vznik ženy z mužova žebra se často zneužíval k odůvodnění závislosti ženy na muži. Podřízenost ženy z biblického textu nevyplývá. Chvalozpěv ve v. 23 signalizuje vrchol vyprávění. V. 24 připojuje zvyk, který byl v patriarchální společnosti nemyslitelný. Muž by měl opustit rodičovský dům. Tři slovní obraty (kost z mých kostí, tělo z mého těla, žena z muže) vyjadřují blízké příbuzenství muže a ženy. V. 25 ukončuje zdařilé stvoření a je zároveň pojítkem s následujícím vyprávěním o lidském selhání. Ve zdařilém vztahu nemusí muž a žena nic skrývat.	Přírodními materiály nebo rozstříhaným papírem se naznačí zvířata. Druhá figurka z vypálené hlíny nebo biblická postavička bude protějškem první k znázornění muže a ženy. Účastníci si všímají slovních obratů, které charakterizují vztah mezi mužem a ženou. Také by se mělo mluvit o předsudcích, které se někdy odvozují od tohoto textu.
Člověk je ze země a zároveň je naplněn oživujícím Božím dechem. Je mu darováno celé stvoření, ovšem s podmínkou, že přijme omezení své dispoziční pravomoci. Jeho život je zároveň darem i úkolem. Především však je bytostí žijící ve vztazích. Vztahy člověka: Člověk – svět; Člověk – zvíře; Člověk – člověk; Člověk – Bůh Zaměření textu na člověka ukazuje, že nejde jen o výpovědi o počátku světa, ale o hlavní výpovědi o člověku, jeho podstatě, jeho životě ve světě. Autor textu se zabývá hlubokou podstatou, nejde mu o minulost. Proto vyprávění neodpovídá na otázku, kde Eden ležel a jaký byl. Zájem se upíná na člověka a na vše, co patří k jeho životu, jaké má možnosti. Proto se text zabývá (rolnickým) světem a daným úkolem, postupuje od rostlin a zvířat k člověku. Zde je vrchol vyprávění.	Účastníci si s pomocí grafického znázornění (viz příloha: struktura Gn 2,4–3,24) uvědomují podstatné známky člověka.
3. část – aktualizace
Biblické představy o ráji navazují na lidské obrazy o pokojném životě. Po staletí ovlivňovaly naše vlastní představy o ráji. Přesto však má každý člověk vlastní představy o tom, jak by měl vypadat ráj.	Účastníci porovnávají ráj, vytvořený uprostřed místnosti podle Gn 2,4b–25, se svým vlastními představami o něm. Sdílejí se především o to, co se jim jeví jako nápadné.

Příloha: struktura Gn 2,4b–3,24

Struktura obou kapitol ukazuje, jak jsou obě vyprávění – o stvoření člověka (A) a provinění člověka (B) – navzájem propojena:

(A)	příprava vyprávění a stvoření člověka	2,4–7
(A)	založení zahrady jako životního prostoru pro člověka	2,8
(A/B)	růst stromů – i stromu uprostřed zahrady	2,9
dodatek	řeky zavlažující zahradu	2,10–14
(A)	úkol pro člověka	2,15
(B)	příkaz: povolení a vymezení	2,16–17
(A)	zvířata jako tvorové zároveň s člověkem	2,18–20
(A)	stvořením ženy dokončeno stvoření člověka	2,21–24
(A/B)	nahota člověka	2,25
(B)	svedení a provinění	3,1–7
(B)	ukrytí, výslech, odhalení provinění	3,8–13
(B)	kletby a tresty	3,14–19
(B)	vyhnání ze zahrady	3,20–24

Ke stažení: Postup vyprávění v Gn 2,4-3,24, 116 kB

• Dary stvoření a důsledky hříchu - tabulka k metodice, 43 kB